Malé roztomilé batolátko s „mravenčím zadečkem“ obaleným plenkami. Obraz, který se Vám vtiskne do paměti, a vzpomínáte na něj s úsměvem. Ale i tohle období jednou končí a my začneme dítě směřovat na nočník nebo rovnou k používání toalety. Na tuhle fázi bychom si měli nechat dostatek času, pohody i klidu. Usmyslet si, že během krátké doby dotlačíme dítě k pochopení a sebekontrole je naivní a hlavně…pro malého človíčka stresující. Mějme na paměti, že do osudného dne, jsme ho za vyměšování do plenky chválili, nemůžeme mu najednou sebrat jednu z jistot.

Pro dítě je tahle událost zlomovým okamžikem. Období mezi 1. a 3. rokem se k trénování na nočník váže a tím se začne objevovat i v rozhovorech s Vaším okolím, v debatách s matkami stejně starých dětí. A…první háček :o). Připravme hlavně sebe na neustálé dotazy, co už děťátko umí, jak papá a zda už chodí na nočník. Připravme se a s úsměvem nahlížejme na život našeho dítěte.
Žádné zdravé dítě nechodí na nočník s nástupem do školy, takže…jedno bude chodit na nočník v roce a druhé ve třech. To nevypovídá o inteligenci a budoucím uplatnění v životě. Děti, které jsou aktivnější, někdy prostě jen „nemají čas“ a i ony jednou na nočník chodit budou. Není rozhodující věk, ale zralost. Tak jako Vaše dítě může v roce a půl samo jíst a používat větší počet slov a jiné lžičku do ruky nevezme a používá slova tři. Až jim bude 7 let, nikdo rozdíl neuvidí. Dítě, se kterým chceme trénovat chození na nočník, by mělo rozumět jednoduchým pokynům, samo se vyjádřit potřebu jít na záchod a také…udržet se nějakou dobu v suchu. Když například po příchodu z procházky po cca 2 hodinách je plenka suchá, je to dobré znamení.
Počítejte s tím, že třeba na výlety, do auta a podobně, budete ještě muset použít plenku, přesto…vezměte nočník s sebou. Na parkovišti, při zastavení auta, na penzionech…tam všude může dítě mít svůj nočník a použít ho. Může se stát, že to totiž bude dokonce vyžadovat.
Freud přikládal tomuto období důležitou roli a ani on se neklonil k extrémnímu přístupu. Vyváženost, tak jako by měl být v celém životě. Netrestat a netlačit na dítě, když se zrovna nedaří, ale ani ho přílišně nerozmazlovat.
 

Jak na to :

Vybereme nočník…někdo se kloní k výběru s dítětem. Nočník ale není hračka a osobně myslím, že by tak neměl vypadat. Malá motivace formou obrázku, který reaguje na vyměšování, nebo barevná rozlišení…proč ne. Nočníky jsou ale někdy tak nazdobené a obrovské, že snad už ani neplní funkci, jakou by měly mít. Nočník by měl být pohodlný a snadno obsluhovatelný.
Dítě s nočníkem seznamte a vysvětlete mu, k čemu se používá. Vyberte místo, kde by mohl stát. Jako první okamžik posazení se většinou doporučuje ráno po probuzení. Je to logické, dítě od narození ráno krmíme a vyprázdnění po jídle a spánku je reflexní reakce. Proto se často tahle schopnost využívá k cvičení vůle a uvědomění si spojitosti vlastního nutkání a proti tomu vědomého ovládání svěračů.
Ze začátku se tak asi zařadíte k těm rodičům, co prostě ovládají tyhle funkce za své děti, to však není důkaz toho, že dítě je schopné samo chodit na toaletu či nočník, Je to prostě pravidelný režim. Teprve když bude stačit dotaz či nabídka:“Chceš na záchod?“a dítě se samo rozhodne, zda nočník použije, či ne, pak můžeme mluvit o opravdovém „chození na nočník“.

A několik uklidňujících faktů :o)

·         Většina dětí je schopna tréninku na nočník až ve věku 2 let
·         Bez nehod během celého dne vydrží podle výzkumů děti v průměrném věku 28 měsíců
·         V noci je to dokonce hranice mezi 30. měsíci až 6 roky
·         A téměř polovina dětí ve věku 5 let nevydrží být každou noc suchá
 

Hlavně klid a rozvahu, nadhled a lásku…chození na nočník není závod o lepší „kus“ dítěte“, je to součást jeho života s Vámi a tady na zemi a nikdo nemá právo mu ji zkazit :o)

 

 

Mohlo by Vás zajímat:

Bio oblečení

Bio bavlna

Nočníky a tréninkové kalhotky

 

 

pro společnost MAMAJA group s.r.o. a www.trenujemenanocnik.cz napsala Marie Lamačová